K A T O L I C K Ý P O H Ř E B
Katolická církev považuje pohřeb za svátostinu, jejímž účelem je vyprosit zemřelému duchovní pomoc, prokázat úctu jeho tělu a pozůstalým dodat útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem (kán. 1166 CIC/1983).
Kdo má nárok na církevní pohřeb?
Každý zemřelý katolík, včetně katechumena, má mít církevní pohřeb, se svolením biskupa i dítě, které zemřelo před křtem. Nekatolík může mít katolický pohřeb se svolením biskupa tehdy, když není dosažitelný jeho vlastní duchovní. Kněz naopak musí o d m í t n o u t církevní pohřeb známému odpadlíkovi, bludaři (pokud před smrtí neprojevili nějaké známky kajícnosti), dále těm, kdo zvolili pohřeb žehem z toho důvodu, aby ukázali, že nevěří v život po smrti; nakonec i těm, kdo byli známí jako veřejní hříšníci a pohřeb by vzbudil pohoršení.
Obřad
Tradiční křesťanský pohřeb do z e m ě se skláda z obřadu rozloučení v kostele, průvodu na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Součástí katolického pohřbu je bohoslužba slova, ale také může být pohřební mše svatá (věřící a praktikující katolík), anebo po pohřbu (tzv. zádušní mše svatá). V případě k r e m a c e obřad rozloučení – bohoslužba slova anebo mše svatá může se konat v kostele před odvozem do krematoria. Také po kremaci může následovat zádušní mše s uložení urny do země na hřbitově.
Věčné odpočinutí dej jim, Pane,
a světlo věčné ať jim svítí!
Ať odpočívají v pokoji. Amen.