Kostel sv. Prokopa a Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem
Podkarpatský dřevěný kostel zasvěcený sv. Prokopovi a Barboře stával původně v obci Hliňance na Podkarpatské Rusi. Vznikl na přelomu 17. a 18. století a v registrech obce Hliňanců je k roku 1735 zmínka o jeho opravě. Na Podkarpatské Rusi původně patřil Řeckokatolické církvi.
Do Kunčic pod Ondřejníkem byl převezen zásluhou ředitele Báňské a hutní společnosti v Ostravě Ing. Šebely. Ten měl jako řada jiných ostravských podnikatelů ve Velkých Kunčicích, jak se tehdy Kunčice pod Ondřejníkem jmenovaly, výstavní letní sídlo – dnes penzion Karolína, naproti kostela. V roce 1928 zakoupil Ing. Šebela hliňanský kostelík, který byl již opuštěný a vyřazený údajně za 24 000,- Kč. Kostel nechal rozebrat, naložit na několik vagónů a převézt do Kunčic. Po nezbytné opravě některých částí byl kostel znovu postaven. Rekonstruována byla i předtím zničená kostelní věž. V roce 1931 pak byl kostel zasvěcen sv. Prokopovi a Barboře. Prvním, zde slouženým obřadem, byla svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem-Monnichem.
V kostele dominují tři stupňovité věže – největší nad vstupem a nejmenší nad presbyteriem, které představují tři oddělené části, jak určovaly liturgické předpisy. V Řeckokatolické církvi kněz sloužil mši ve svatyni, odděleně za dřevěnou ozdobnou, zvanou ikonostas. Závěsy se daly stranou, dvířka se otevřela, aby na kněze bylo vidět a mše mohla začít. V prostřední části kostelíka byl prostor pro ty, kteří již byli pokřtěni, v poslední části kostelíka, hned za dveřmi, byl prostor pro ty, kteří ještě pokřtěni nebyli. Nyní kněz slouží mši za oltářem, čelem k lidu. Dřívější svatyně – tzv. kněžiště slouží dnes jako sakristie. Kostelní loď je v podstatě čtvercového půdorysu a vrcholí pro nás nezvyklou pyramidální dřevěnou klenbou. Naproti široké kruchtě je bohatě vyřezávaný ikonostas se třemi vchody, který byl v roce 1992 opraven restaurátory z Prahy. Na ikonostasu jsou ikony řazeny do pěti pater. Nahoře jsou výjevy ze Starého zákona, pak jsou obrazy dvanácti apoštolů, ve třetí řadě jsou výjevy z Nového zákona, v další řadě pak patron kostela sv. Mikuláš, Bohorodička, Kristus učitel a archanděl sv. Michael. Úplně dole jsou dvě ikony. Na první ikoně (vlevo) je Abrahám, který chce obětovat jediného syna Izáka. Na druhé ikoně je svatá rodina na útěku do Egypta před Herodem, který je chtěl zabít. Obraz na pravé straně představuje Boha otce a byl původně na hlavním oltáři. Ing. Šebela tento kostelík věnoval Okrašlovacímu spolku ve Frýdlantu nad Ostravicí, jehož byl předsedou.
Přestože je kostel postaven z dubových trámů, ocitl se v průběhu 80. let 20. století v havarijním stavu. Původně totiž postrádal podezdívku a také dřevěná podlaha dosloužila. S velikými obtížemi bylo sehnáno odpovídající dřevo, vysušeno, přiřezáno a díky vynalézavosti místních řemeslníků a obětavosti lidí byl kostel nadzdvižen, opatřen podezdívkou a spodní uhnilé trámy byly vyměněny. Vyrovnalo se tak naklánění této stavby. Před 15 lety pak byla obnovena střecha.
Bohužel ani tento kostel se nevyhnul řádění lupičů – na podzim roku 1994 byly z kostela odcizeny nádherné obrazy sv. Prokopa a sv. Barbory (díla malíře Špillera, z roku 1893) a velký kříž s ukřižovaným Kristem. O rok později, tedy roku 1995, byl ukraden svatostánek.
